Nachdem ich letzte Woche im Beitrag "Analysesystem für Forum" die Ankündigung gemacht hatte, die Daten aus dem Forum zu sammeln und zu analysieren, freue ich mich, euch nun die Ergebnisse aus den historischen Daten präsentieren zu können. Die Analyse konzentrierte sich auf verschiedene Aspekte des Benutzerverhaltens, darunter Aktivitätsmuster, häufigste Aktivitätszeiten, Schlaf- und Arbeitsrhythmus der Mitglieder sowie die Auswirkungen von Ferien- und Urlaubszeiten. *1. Aktivitätsmuster und Benutzerverhalten* Die Analyse zeigte, dass die Community über den untersuchten Zeitraum hinweg eine konstante Aktivität aufwies. Benutzer beteiligten sich regelmäßig an Diskussionen und teilten wertvolle Inhalte. Einige Benutzer waren besonders engagiert und trugen signifikant zur Gesamtaktivität bei. *2. Häufigste Aktivitätszeiten* Die aktivsten Zeiten im Forum wurden identifiziert, wobei sich ein deutliches Muster abzeichnete. Die meisten Beiträge wurden während der Abendstunden veröffentlicht, was darauf hindeutet, dass viele Mitglieder nach der Arbeit oder Schule am aktivsten waren. Dieses Muster kann darauf hinweisen, dass das Forum als Ort der Entspannung und des Austauschs nach einem produktiven Tag genutzt wird. *3. Schlaf- und Arbeitsrhythmus der Benutzer* Durch die Analyse der Aktivitätszeiten einzelner Benutzer konnten Schlaf- und Arbeitsrhythmen ermittelt werden. Es zeigte sich, dass die Mehrheit der Mitglieder einen ähnlichen Rhythmus hatte, bei dem Aktivitätsspitzen während der Abendstunden auftraten. *4. Einfluss von Ferien- und Urlaubszeiten* Während Ferienzeiten und Urlaubsperioden wurde eine gewisse Abnahme der Gesamtaktivität festgestellt. Dieses Phänomen deutet darauf hin, dass viele Mitglieder während dieser Zeiten weniger aktiv am Forum teilnehmen. Es ist möglich, dass die Nutzer in diesen Zeiträumen vermehrt offline Aktivitäten nachgehen. *5. Einfluss von Grippewellen* Zusätzlich zur Analyse der oben genannten Faktoren fand ich auch interessante Zusammenhänge zwischen Beitragszahlen und außergewöhnlichen Ereignissen wie Grippewellen. Während dieser Zeiten wurde ein deutlicher Rückgang der Beitragszahlen festgestellt. Es scheint, als würden die Mitglieder in solchen Situationen weniger aktiv am Forum teilnehmen, möglicherweise aufgrund gesundheitlicher Einschränkungen oder anderer Prioritäten. *6. Einfluss der Corona Pandemie* Ein besonders bemerkenswertes Ergebnis meiner Analyse war der Einfluss der globalen COVID-19-Pandemie und der damit verbundenen Lockdowns auf die Aktivität im Forum. Während dieser Zeit stellte ich einen signifikanten Anstieg der Beitragszahlen fest. Die Tatsache, dass viele von uns vermehrt im Homeoffice arbeiteten und mehr Zeit in den eigenen vier Wänden verbrachten, könnte eine mögliche Erklärung für diesen Anstieg sein. Die begrenkten sozialen Interaktionen vor Ort könnten dazu geführt haben, dass viele Mitglieder vermehrt online nach sozialer Bindung und intellektuellem Austausch suchten. Während der COVID-19-Pandemie beobachteten wir nicht nur eine erhöhte Gesamtaktivität im Forum, sondern auch eine bemerkenswerte Veränderung in der Verteilung der Beiträge über den Tag hinweg. Im Gegensatz zu den vorherigen Aktivitätsmustern, bei denen Abendstunden dominierend waren, verteilten sich die Beiträge während der Pandemie gleichmäßiger über den gesamten Tag. Dies könnte darauf hinweisen, dass die veränderten Tagesroutinen und die Flexibilität des Homeoffice es den Mitgliedern ermöglichten, zu verschiedenen Zeiten aktiv am Forum teilzunehmen. Abschließend möchte ich betonen, dass die präsentierten Ergebnisse ausschließlich auf aggregierten Daten basieren und keine individuellen Benutzerdaten in die Analyse einbezogen wurden. Der Fokus lag auf der Auswertung von Gesamttrends und Mustern, um ein besseres Verständnis für die Aktivität und das Verhalten der Community zu gewinnen. Die Privatsphäre und der Datenschutz der Benutzer haben für mich Priorität, und jegliche Analyse wurde unter Berücksichtigung dieser Aspekte durchgeführt.
:
Verschoben durch Admin
„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem. „Kerýho Ferdinanda, paní Müllerová?“ otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, „já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda.“ „Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho.“ „Ježíšmarjá,“ vykřikl Švejk, „to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?“ „Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu.“ „Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda automobilem může nešťastně skončit. A v Sarajevu k tomu, to je v Bosně, paní Müllerová. To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát. Tak vida, paní Müllerová. On je tedy pan arcivévoda už na pravdě boží. Trápil se dlouho?“ „Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vědí, že s revolverem nejsou žádný hračky. Nedávno taky si hrál jeden pán u nás v Nuslích s revolverem a postřílel celou rodinu i domovníka, kterej se šel podívat, kdo to tam střílí ve třetím poschodí.“ „Někerej revolver, paní Müllerová, vám nedá ránu, kdybyste se zbláznili. Takovejch systémů je moc. Ale na pana arcivévodu si koupili jistě něco lepšího, a taky bych se chtěl vsadit, paní Müllerová, že ten člověk, co mu to udělal, se na to pěkně voblík. To vědí, střílet pana arcivévodu, to je moc těžká práce. To není, jako když pytlák střílí hajnýho. Tady jde vo to, jak se k němu dostat, na takovýho pána nesmíte jít v nějakých hadrech. To musíte jít v cylindru, aby vás nesebral dřív policajt.“ „Vono prej jich bylo víc, milostpane.“ „To se samo sebou rozumí, paní Müllerová,“ řekl Švejk, konče masírování kolen, „kdybyste chtěla zabít pana arcivévodu, nebo císaře pána, tak byste se jistě s někým poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaří, jak je to v tej naší hymně. Hlavní věcí je vyčíhat na ten moment, až takovej pán jede kolem. Jako, jestli se pamatujou na toho pana Luccheniho, co probod naši nebožku Alžbětu tím pilníkem. Procházel se s ní. Pak věřte někomu; vod tý doby žádná císařovna nechodí na procházky. A vono to čeká ještě moc osob. A uvidějí, paní Müllerová, že se dostanou i na toho cara a carevnu, a může být, nedej pánbůh, i na císaře pána, když už to začli s jeho strýcem. Von má, starej pán, moc nepřátel. Ještě víc než ten Ferdinand. Jako nedávno povídal jeden pán v hospodě, že přijde čas, že ty císařové budou kapat jeden za druhým a že jim ani státní návladnictví nepomůže. Pak neměl na útratu a hostinský ho musel dát sebrat. A von mu dal facku a strážníkovi dvě. Pak ho odvezli v košatince, aby se vzpamatoval. Jó, paní Müllerová, dnes se dějou věci. To je zas ztráta pro Rakousko. Když jsem byl na vojně, tak tam jeden infanterista zastřelil hejtmana. Naládoval flintu a šel do kanceláře. Tam mu řekli, že tam nemá co dělat, ale on pořád vedl svou, že musí s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vyšel ven a hned mu napařil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho přímo do srdce. Kulka vyletěla panu hejtmanovi ze zad a ještě udělala škodu v kanceláři. Rozbila flašku inkoustu a ten polil úřední akta.“ „A co se stalo s tím vojákem?“ otázala se po chvíli paní Müllerová, když se Švejk oblékal. „Voběsil se na kšandě,“ řekl Švejk, čistě si tvrdý klobouk. „A ta kšanda nebyla ani jeho. Tu si vypůjčil od profousa, že prý mu padají kalhoty. Měl čekat, až ho zastřelejí? To vědí, paní Müllerová, že v takový situaci jde každému hlava kolem. Profousa za to degradovali a dali mu šest měsíců. Ale von si je nevodseděl. Utek do Švejcar a dneska tam dělá kazatele ňáký církve. Dneska je málo poctivců, paní Müllerová. Já si představuju, že se pan arcivévoda Ferdinand také v tom Sarajevu zmejlil v tom člověkovi, co ho střelil. Viděl nějakého pána a myslil si: To je nějakej pořádnej člověk, když mně volá slávu. A zatím ho ten pán bouch. Dal mu jednu nebo několik?“ „Noviny píšou, milostpane, že pan arcivévoda byl jako řešeto. Vystřílel do něho všechny patrony.“ „To jde náramně rychle, paní Müllerová, strašně rychle. Já bych si na takovou věc koupil brovnink. Vypadá to jako hračka, ale můžete s tím za dvě minuty postřílet dvacet arcivévodů, hubenejch nebo tlustejch. Ačkoliv, mezi námi řečeno, paní Müllerová, že do tlustýho pana arcivévody se trefíte jistějc než do hubenýho. Jestli se pamatujou, jak tenkrát v Portugalsku si postříleli toho svýho krále. Byl taky takovej tlustej. To víte, že král nebude přece hubenej. Já tedy teď jdu do hospody U kalicha, a kdyby sem někdo přišel pro toho ratlíka, na kterýho jsem vzal zálohu, tak mu řeknou, že ho mám ve svém psinci na venkově, že jsem mu nedávno kupíroval uši a že se teď nesmí převážet, dokud se mu uši nezahojí, aby mu nenastydly. Klíč dají k domovnici.“ V hospodě U kalicha seděl jen jeden host. Byl to civilní strážník Bretschneider, stojící ve službách státní policie. Hostinský Palivec myl tácky a Bretschneider se marně snažil navázat s ním vážný rozhovor. Palivec byl známý sprosťák, každé jeho druhé slovo byla zadnice nebo hovno. Přitom byl ale sečtělý a upozorňoval každého, aby si přečetl, co napsal o posledním předmětě Viktor Hugo, když líčil poslední odpověď staré gardy Napoleonovy Angličanům v bitvě u Waterloo. „To máme pěkné léto,“ navazoval Bretschneider svůj vážný rozhovor. „Stojí to všechno za hovno,“ odpověděl Palivec, ukládaje tácky do skleníku. „Ty nám to pěkně v tom Sarajevu vyvedli,“ se slabou nadějí ozval se Bretschneider. „V jakým Sarajevu?“ otázal se Palivec, „v tej nuselskej vinárně? Tam se perou každej den, to vědí, Nusle.“ „V bosenském Sarajevu, pane hostinský. Zastřelili tam pana arcivévodu Ferdinanda. Co tomu říkáte?“ „Já se do takových věcí nepletu, s tím ať mně každej políbí prdel,“ odpověděl slušně pan Palivec, zapaluje si dýmku, „dneska se do toho míchat, to by mohlo každému člověkovi zlomit vaz. Já jsem živnostník, když někdo přijde a dá si pivo, tak mu ho natočím. Ale nějaký Sarajevo, politika nebo nebožtík arcivévoda, to pro nás nic není, z toho nic nekouká než Pankrác.“ Bretschneider umlkl a díval se zklamaně po pusté hospodě. „Tady kdysi visel obraz císaře pána,“ ozval se opět po chvíli, „právě tam, kde teď visí zrcadlo.“ „Jó, to mají pravdu,“ odpověděl pan Palivec, „visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu. To víte, ještě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by být z toho nepříjemnosti. Copak to potřebuju?“ „V tom Sarajevu to muselo být asi ošklivý, pane hostinský.“ Na tuto záludně přímou otázku odpověděl pan Palivec neobyčejně opatrně: „V tuhle dobu bývá v Bosně a Hercegovině strašný horko. Když jsem tam sloužil, tak museli dávat našemu obrlajtnantovi led na hlavu.“ „U kterého pluku jste sloužil, pane hostinský?“ „Na takovou maličkost se nepamatuju, já jsem se nikdy o takovou hovadinu nezajímal a nikdy jsem nebyl na to zvědavej,“ odpověděl pan Palivec, „přílišná zvědavost škodí.“ Civilní strážník Bretschneider definitivně umlkl a jeho zachmuřený výraz se zlepšil teprve příchodem Švejka, který, vstoupiv do hospody, poručil si černé pivo s touto poznámkou: „Ve Vídni dneska taky mají smutek.“ Bretschneidrovy oči zasvítily plnou nadějí; řekl stručně: „Na Konopišti je deset černých práporů.“ „Má jich tam být dvanáct,“ řekl Švejk, když se napil. „Proč myslíte dvanáct?“ otázal se Bretschneider. „Aby to šlo do počtu, do tuctu, to se dá lepší počítat a na tucty to vždycky přijde lacinějc,“ odpověděl Švejk. Panovalo ticho, které přerušil sám Švejk povzdechem: „Tak už tam je na pravdě boží, dej mu pánbůh věčnou slávu. Ani se nedočkal, až bude císařem. Když já jsem sloužil na vojně, tak jeden generál spadl s koně a zabil se docela klidně. Chtěli mu pomoct zas na koně, vysadit ho, a divějí se, že je úplně mrtvej. A měl taky avancírovat na feldmaršálka. Stalo se to při přehlídce vojska. Tyhle přehlídky nikdy nevedou k dobrýmu. V Sarajevě taky byla nějaká přehlídka. Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej do kozelce. Ale disciplína na vojně musí být, jinak by si nikdo nedělal z ničeho nic. Náš obrlajtnant Makovec, ten nám vždy říkal: ‚Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.‘ A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky měl největší strach.“ „V tom Sarajevu,“ navazoval Bretschneider, „to udělali Srbové.“ „To se mýlíte,“ odpověděl Švejk, „udělali to Turci, kvůli Bosně a Hercegovině.“ A Švejk vyložil svůj názor na mezinárodní politiku Rakouska na Balkáně. Turci to prohráli v roce 1912 se Srbskem, Bulharskem a Řeckem. Chtěli, aby jim Rakousko pomohlo, a když se to nestalo, střelili Ferdinanda. „Máš rád Turky?“ obrátil se Švejk na hostinského Palivce, „máš rád ty pohanský psy? Viď že nemáš.“ „Host jako host,“ řekl Palivec, „třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika. Zaplať si pivo a seď v hospodě a žvaň si, co chceš. To je moje zásada. Jestli to tomu našemu Ferdinandovi udělal Srb nebo Turek, katolík nebo mohamedán, anarchista nebo mladočech, mně je to všechno jedno.“ „Dobře, pane hostinský,“ ozval se Bretschneider, který opět pozbýval naděje, že z těch dvou se dá někdo chytit, „ale připustíte, že je to velká ztráta pro Rakousko.“ Místo hostinského odpověděl Švejk: „Ztráta to je, to se nedá upřít. Hrozná ztráta. Von se Ferdinand nedá nahradit nějakým pitomou. Von měl bejt jenom ještě tlustější.“ „Jak to myslíte?“ ožil Bretschneider. „Jak to myslím?“ odvětil spokojeně Švejk. „Docela jenom takhle. Kdyby byl bejval tlustější, tak by ho jistě už dřív ranila mrtvice, když honil ty báby na Konopišti, když tam v jeho revíru sbíraly roští a houby, a nemusel zemřít takovou hanebnou smrtí. Když to povážím, strýc císaře pána, a voni ho zastřelejí. Vždyť je to ostuda, jsou toho plný noviny. U nás před léty v Budějovicích probodli na trhu v nějaké takové malé hádce jednoho obchodníka s dobytkem, nějakého Břetislava Ludvíka. Ten měl syna Bohuslava, a kam přišel prodávat prasata, nikdo od něho nic nekoupil a každý říkal: ‚To je syn toho probodnutýho, to bude asi také pěknej lump.‘ Musel skočit v Krumlově z toho mostu do Vltavy a museli ho vytáhnout, museli ho křísit, museli z něho pumpovat vodu a von jim musel skonat v náručí lékaře, když mu dal nějakou injekci.“ „Vy ale máte divná přirovnání,“ řekl Bretschneider významně, „mluvíte napřed o Ferdinandovi a potom o obchodníku s dobytkem.“ „Ale nemám,“ hájil se Švejk, „bůh mě chraň, abych já chtěl někoho k někomu přirovnávat. Pan hostinský mne zná. Viď že jsem nikdy nikoho k někomu nepřirovnával? Já bych jenom nechtěl být v kůži té vdovy po arcivévodovi. Co teď bude dělat? Děti jsou sirotkové, panství v Konopišti bez pána. A vdávat se zas za nějakého nového arcivévodu? Co z toho má? Pojede s ním zas do Sarajeva, a bude vdovou podruhé. To byl ve Zlivi u Hluboké před léty jeden hajný, měl takové ošklivé jméno Pinďour. Zastřelili ho pytláci a zůstala po něm vdova s dvěma dítkami a vzala si za rok opět hajného, Pepíka Šavlovic z Mydlovar. A zastřelili jí ho taky. Pak se vdala potřetí a vzala si zas hajného a povídá: ‚Do třetice všeho dobrého. Jestli teď se to nepodaří, tak už nevím, co udělám.‘ To se ví, že jí ho zas zastřelili, a to už měla s těmi hajnými šest dětí dohromady. Byla až v kanceláři knížete pána na Hluboké a stěžovala si, že má s těmi hajnými trápení. Tak jí odporučili porybnýho Jareše z ražické bašty. A co byste řekli, utopili jí ho při lovení rybníka, a měla s ním dvě děti. Pak si vzala nunváře z Vodňan, a ten ji jednou v noci klepl sekyrou a šel se dobrovolně udat. Když ho potom u krajského soudu v Písku věšeli, ukousl knězi nos a řekl, že vůbec ničeho nelituje, a také řekl ještě něco hodně ošklivého o císaři pánovi.“ „A nevíte, co o něm řekl?“ otázal se hlasem plným naděje Bretschneider. „To vám říct nemohu, poněvadž se to nikdo neodvážil opakovat. Ale bylo to prý tak něco strašlivýho a hroznýho, že jeden rada od soudu, který byl při tom, se z toho zbláznil a ještě dodnes ho drží v izolaci, aby to nevyšlo najevo. To nebyla jenom obyčejná urážka císaře pána, jaká se dělá ve vožralství.“ „A jaké urážky císaře pána se dělají ve vožralství?“ otázal se Bretschneider. „Prosím vás, pánové, obraťte list,“ ozval se hostinský Palivec, „víte, já to nemám rád. Leccos se kecne a pak to člověka mrzí.“ „Jaké urážky císaře pána se dělají ve vožralství?“ opakoval Švejk. „Všelijaké. Vopijte se, dejte si zahrát rakouskou hymnu a uvidíte, co začnete mluvit. Vymyslíte si toho tolik na císaře pána, že kdyby toho byla jen polovička pravda, stačilo by to, aby měl ostudu pro celý život. Ale von si to starej pán doopravdy nezaslouží. Vezměme si tohle. Syna Rudolfa ztratil v útlém věku, v plné mužské síle. Manželku Alžbětu mu propíchli pilníkem, potom se mu ztratil Jan Ort, bratra, císaře mexického, mu zastřelili v nějaké pevnosti u nějaké zdi. Teď zas mu odstřelili strýčka na stará kolena. To aby měl člověk železné nervy. A potom si vzpomene nějakej vožralej chlap a začne mu nadávat. Kdyby dnes něco vypuklo, půjdu dobrovolně a budu sloužit císaři pánu až do roztrhání těla.“ Švejk se napil důkladně a pokračoval: „Vy myslíte, že to císař pán takhle nechá bejt? To ho málo znáte. Vojna s Turky musí být. Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku. Válka jest jistá. Srbsko a Rusko nám pomůže v té válce. Bude se to řezat.“ Švejk v té prorocké chvíli vypadal krásně. Jeho prostodušná tvář, usměvavá jak měsíc v úplňku, zářila nadšením. Jemu bylo vše tak jasné. „Může být,“ pokračoval v líčení budoucnosti Rakouska, „že nás v případě války s Tureckem Němci napadnou, poněvadž Němci a Turci drží dohromady. Jsou to takový potvory, že jim není v světě rovno. Můžeme se však spojit s Francií, která má od jedenasedmdesátého roku spadeno na Německo. A už to půjde. Válka bude, víc vám neřeknu.“ Bretschneider vstal a řekl slavnostně: „Víc nemusíte povídat, pojďte se mnou na chodbu, tam vám něco povím.“ Švejk vyšel za civilním strážníkem na chodbu, kde ho čekalo malé překvapení, když jeho soused od piva ukázal mu orlíčka a prohlásil, že ho zatýká a ihned odvede na policejní ředitelství. Švejk snažil se vysvětlit, že se asi ten pán mýlí, on že je úplně nevinný, že nepronesl ani jednoho slova, které by mohlo někoho urazit. Bretschneider mu však řekl, že se skutečně dopustil několika trestných činů, mezi kterými hraje roli i zločin velezrády. Pak se vrátili do hospody a Švejk řekl k panu Palivcovi: „Já mám pět piv a jeden rohlík s párkem. Teď mně dej ještě jednu slivovici a já už musím jít, poněvadž jsem zatčenej.“ Bretschneider ukázal panu Palivcovi orlíčka, chvíli se díval na pana Palivce a pak se otázal: „Jste ženat?“ „Jsem.“ „A může vaše manželka za vás vésti obchod po dobu vaší nepřítomnosti?“ „Může.“ „Tak je to v pořádku, pane hostinský,“ vesele řekl Bretschneider, „zavolejte sem svou paní, předejte jí to a večer si pro vás přijedem.“ „Nic si z toho nedělej,“ těšil ho Švejk, „já tam jdu jenom pro velezrádu.“ „Ale pro co já?“ zabědoval pan Palivec. „Já byl přece tak vopatrnej.“ Bretschneider se usmál a vítězoslavně řekl: „Za to, že jste řekl, že sraly mouchy na císaře pána. Oni vám už toho císaře pána vyženou z hlavy.“ A Švejk opustil hospodu U kalicha v průvodu civilního strážníka, kterého, stíhaje jeho tvář svým dobráckým úsměvem, se optal, když vyšli na ulici: „Mám slézt z chodníku?“ „Jak to?“ „Já myslím, když jsem zatčenej, že nemam práva chodit po chodníku.“ Když vcházeli do vrat policejního ředitelství, řekl Švejk: „Tak nám to pěkně uteklo. Chodíte často ke Kalichu?“ A zatímco vedli Švejka do přijímací kanceláře, u Kalicha předával pan Palivec hospodu své plačící ženě, těše ji svým zvláštním způsobem: „Neplač, neřvi, co mně mohou udělat kvůli posranýmu obrazu císaře pána?“ A tak zasáhl dobrý voják Švejk do světové války svým milým, roztomilým způsobem. Historiky bude zajímat, že on viděl daleko do budoucnosti. Jestli situace vyvinula se později jinak, než jak on vykládal u Kalicha, musíme mít na zřeteli, že neměl průpravného diplomatického vzdělání.
-gähn- Ein windelweichgespültes "Fazit" einer "Analyse"... Ich darf zitieren, auszugsweise: "Es scheint, als würde" "deutet möglicherweise darauhin, daß ... könnte" "es könnte sich" "es lässt sich vermuten" "möglicherweise" Salbader direkt aus der Chat-GPT-Ecke. "chat" eben, pünktlich zum Kaffeekränzchen. Daher: -gähn-
Georg M. schrieb: > „Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi Co chtěl jsi říct nám s Švejkem? To nerozumím.
:
Bearbeitet durch Moderator
Tuto gramofonová deska si nekoupím, je poškrábaná
Ja die Sprache der böhmischen Dörfer und deren Blick durch die Camera obscura: https://youtu.be/9ZLfe5xad4U?t=14
Angehängte Dateien:
-
20230808_154100.jpg
230 KB
Heinrich K. schrieb: > "chat" eben, pünktlich zum Kaffeekränzchen Nee, jetzt mal im Ernst. Wenn man diesen Text künstlich mit einer PowerPoint Präsentation aufbläht und auf dem Beamer im Konferenzraum mit Blick auf die Stadt bei Kaffee und Kuchen präsentiert, kann man locker 2 bis 3 Stunden vom Arbeitstag damit versüßen. Ich find's jedenfalls irgendwie gut und das ist doch auch mal was anderes, als den gewohnten trockenen alltäglichen Stoff durchkauen zu müssen. 🍰☕
Jonas L. schrieb: > [nichts neues] Hast du auch irgendwelche neuen Erkenntnisse? Was du da schreibst ist doch wirklich schon altbekannt. Da hätte ich mir von deiner sensationellen neuen Analysemethode aber mehr erhofft.
Das ist hier sehr sehr lustig. Diejenigen, die im letzten Thread noch vor Angst ach so laut aufgeschrien haben, beteiligen sich jetzt plötzlich am Vandalismus hier im Thread. Ja, ich meine dich, lieber Jörg. Deinen Wunsch per DSGVO von der Datensammlung ausgenommen zu werden habe ich daher rückgängig gemacht. Deine Daten werden in den nächsten Tagen vollständig wiederhergestellt sein. Eine weiteren vollständigen Indexlauf habe ich bereits gestartet. Jetzt gibt es hier ganz anonyme Analysen und es reicht euch nicht. Vielleicht entscheidet ihr euch mal, was ihr eigentlich wollt. Vielleicht wartet Ihr aber auch auf das was da noch kommt. Spoiler: Nach der Aktion werde ich die Daten wieder freigeben und die Analysen vollständig und öffentlich mit Personenbezug durchführen.
:
Bearbeitet durch User
Jonas L. schrieb: > Deinen Wunsch per DSGVO von der Datensammlung ausgenommen zu werden habe > ich daher rückgängig gemacht. du suchst Streit, richtig?
Jonas L. schrieb: > Das ist hier sehr sehr lustig. Diejenigen, die im letzten Thread noch > vor Angst ach so laut aufgeschrien haben, beteiligen sich jetzt > plötzlich am Vandalismus hier im Thread. Was genau hast du von diesem Thread erwartet? > Ja, ich meine dich, lieber > Jörg. Deinen Wunsch per DSGVO von der Datensammlung ausgenommen zu > werden habe ich daher rückgängig gemacht. Die DSGVO kennt keine "Wünsche", sondern Aufforderungen, und der hast du als Datensammler einfach mal Folge zu leisten. Bereits dein "opt out" ist zweifelhaft genug, aber dass du dir auch noch herausnimmst, eine entsprechende Aufforderung nach Gutdünken zu ignorieren, ist klarer Rechtsbruch. > Jetzt gibt es hier ganz anonyme Analysen und es reicht euch nicht. Ich habe nichts gegen deine anonyme Analyse einzuwenden, aber wie andere schon schrieben: sie bietet nun auch keinerlei wirklich neue Erkenntnisse.
Georg M. schrieb: > „Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který > opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen > vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých > nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. > > ... ?????
Enrico E. schrieb: > Heinrich K. schrieb: >> "chat" eben, pünktlich zum Kaffeekränzchen > > Nee, jetzt mal im Ernst. Wenn man diesen Text künstlich mit einer > PowerPoint Präsentation aufbläht und auf dem Beamer im Konferenzraum mit > Blick auf die Stadt bei Kaffee und Kuchen präsentiert, kann man locker 2 > bis 3 Stunden vom Arbeitstag damit versüßen. > > Ich find's jedenfalls irgendwie gut und das ist doch auch mal was > anderes, als den gewohnten trockenen alltäglichen Stoff durchkauen zu > müssen. > > 🍰☕ Als Informatiker finde ich die Ergebnisse auch interessant. Fand den CCC Talk zum Spiegel dazu schon sehr interessant und im Studium habe ich seit kurzem auch den Fokus mehr auf Data Science gelegt. :)
Flo schrieb: > ????? Offensichtlich war Georg hier der Meinung, eine größere Passage aus dem "Braven Soldat Schwejk" zitieren zu müssen – warum auch immer.
Die Nutzungsdaten hier gehen ja auch an Google Analytics, die werden da sicher noch einiges mehr rausholen und bei jeder Suche auf Amazon hinterlässt man mehr Spuren. Trotzdem ist so eine private Sammlung und Auswertung schon fragwürdig. Auch das Löschen: woher weißt du ob die Anforderung wirklich von dem User kommt? Die eMail ist ja nicht öffentlich. Und die genannten Ergebnisse kennt jeder der hier regelmäßig dabei ist.
:
Bearbeitet durch User
Jonas L. schrieb: > Das ist hier sehr sehr lustig Du bist vermutlich der einzige der lacht. Ich fordere dich nochmal auf, keine Daten/Postings von mir oder auch Zitate von mir in anderen Postings auszuwerten. Weder anonym noch sonst wie. Was ist bei für nur falsch gelaufen?
:
Bearbeitet durch User
Interessant wird es erst, wenn der TO postet über welche Finanzmittel die Untersuchung finanziert wurde. Das waeren dann die beruehmten Aha Effekte.
Jörg W. schrieb: > Flo schrieb: >> ????? > > Offensichtlich war Georg hier der Meinung, eine größere Passage aus dem > "Braven Soldat Schwejk" zitieren zu müssen – warum auch immer. Worüm wurrd düsse Tüdelkraam in en Spraak, de würklich bloot en Bröök vun de Lüüd hier verstahn, geduldet un nich wegdaan?
:
Bearbeitet durch User
Dieter D. schrieb: > Interessant wird es erst, wenn der TO postet über welche Finanzmittel > die Untersuchung finanziert wurde. Das waeren dann die beruehmten Aha > Effekte. Inwiefern?
Jonas L. schrieb: > . Die Privatsphäre und der Datenschutz der Benutzer haben für mich > Priorität, und jegliche Analyse wurde unter Berücksichtigung dieser > Aspekte durchgeführt. Klar, erzählen kannst du viel.
Jonas L. schrieb: > Die Privatsphäre und der Datenschutz der Benutzer haben für mich > Priorität Das hört sich erstmal sehr löblich an. Jonas L. schrieb: > Spoiler: Nach der Aktion werde ich die Daten wieder freigeben und die > Analysen vollständig und öffentlich mit Personenbezug durchführen. Und diese Aussage passt nicht zur obigen. Hört sich eher nach Erpressung an. Deine gegensätzliche Aussage zeigt aber, dass Du uns hier die ganze Zeit anlügst und man Dir nicht trauen kann. Schon Deine fadenscheinige Absicht, Du wolltest damit Trolle ausfindig machen, war eine *fette Lüge*. Ich konnte Dir schnell nachweisen, dass Du bei den Suchanfragen keinen Unterschied zwischen Trollen und langjährigen Usern gemacht hattest. Jonas L. schrieb: > Jetzt gibt es hier ganz anonyme Analysen und es reicht euch nicht. Ich sage Dir jetzt mal was: KEINER wollte von Dir überhaupt irgendwelche Analysen, ob anonym oder nicht! Du hast Dich hier einfach nur aufgedrängt und dachtest, man müsste uns hier um Forum mal mit einem genialischen Stalker-Programm beglücken. Weia. Du benimmst Dich jetzt nur so trotzig, weil Du hier nicht die Anerkennung bekommst, die Du Dir erhofft hast. Wie ein kleines Kind...
:
Bearbeitet durch Moderator
Beitrag #7473439 wurde von einem Moderator gelöscht.
Beitrag #7473471 wurde von einem Moderator gelöscht.
Beitrag #7473479 wurde von einem Moderator gelöscht.
Dieser Beitrag ist gesperrt und kann nicht beantwortet werden.
Thread beobachten
Seitenaufteilung abschalten